artikulační poruchy (u nás též známé jako „dyslalie“ – odchylná zvuková podoba hlásky, např. tzv. „ráčkování“ či „šišlání“), fonologické poruchy (v tomto případě poruchy výslovnosti zapříčiněné opožděním vývoje fonologického – sluchového rozlišování, tj. dítě např. v 7 letech vyslovuje „tláva“ namísto „tráva“, ale hlásku L přitom vyslovuje zcela správně)

nejedná se o diagnózu, ale příznak vyjadřující zpoždění ve vývoji řeči a jazyka, je tedy nutná další diferenciální diagnostika s cílem zjištění příčin zpožďování ve fyziologickém vývoji – např. pokud dítě ve 2 letech ještě nemluví, anebo teprve mluvit začíná

neurovývojová porucha osvojení si řečových, jazykových a komunikačních dovedností s deficity v produkci a/nebo porozumění řeči, kterou nelze vysvětlit celkově zpožďujícím se vývojem, abnormalitou řečového aparátu, poruchou autistického spektra, získaným poškozením mozku, sluchovým postižením apod.

nejčastěji nesprávná klidová poloha jazyka způsobená dlouhodobějším dýcháním otevřenými ústy namísto nosem (často způsobené zvětšenou nosohltanovou mandlí, vleklými záněty HCD, alergiemi apod., anebo přetrvávajícím návykem po výše zmíněném)

motorická porucha plánování řeči – např. děti, které výrazně přesmykují slabiky a hlásky ve slovech, komolí dlouhá slova

poruchy vzniklé na základě organického poškození centrální nervové soustavy, tj. především syndromu DMO – dětské mozkové obrny

hypernazalita a hyponazalita, tedy patologicky zvýšená / snížená míra nosní rezonance, např. vlivem zvětšené nosohltanové mandle

nemluvnost v některých sociálních situacích – primárně psychogenně podmíněná porucha komunikačních schopností, kdy dítě v některých situacích hovoří zcela běžně (například doma s rodiči), jindy nemluví vůbec (například ve školce, u doktora, před tetou apod.)

komunikační obtíže způsobené vlivy poruchy sluchu / zraku

například s přidruženou poruchou pozornosti ADHD, poruchou příjmu potravy aj.