artikulační poruchy (u nás též známé jako „dyslalie“ – odchylná zvuková podoba hlásky, např. tzv. „ráčkování“ či „šišlání“), fonologické poruchy (v tomto případě poruchy výslovnosti zapříčiněné opožděním vývoje fonologického – sluchového rozlišování, tj. dítě např. v 7 letech vyslovuje „tláva“ namísto „tráva“, ale hlásku L přitom vyslovuje zcela správně)

nejedná se o diagnózu, ale příznak vyjadřující zpoždění ve vývoji řeči a jazyka, je tedy nutná další diferenciální diagnostika s cílem zjištění příčin zpožďování ve fyziologickém vývoji – např. pokud dítě ve 2 letech ještě nemluví, anebo teprve mluvit začíná

neurovývojová porucha osvojení si řečových, jazykových a komunikačních dovedností s deficity v produkci a/nebo porozumění řeči, kterou nelze vysvětlit celkově zpožďujícím se vývojem, abnormalitou řečového aparátu, poruchou autistického spektra, získaným poškozením mozku, sluchovým postižením apod.

motorická porucha plánování řeči – např. děti, které výrazně přesmykují slabiky a hlásky ve slovech, komolí dlouhá slova

poruchy vzniklé na základě organického poškození centrální nervové soustavy, tj. především syndromu DMO – dětské mozkové obrny

hypernazalita a hyponazalita, tedy patologicky zvýšená / snížená míra nosní rezonance, např. vlivem zvětšené nosohltanové mandle

nemluvnost v některých sociálních situacích – primárně psychogenně podmíněná porucha komunikačních schopností, kdy dítě v některých situacích hovoří zcela běžně (například doma s rodiči), jindy nemluví vůbec (například ve školce, u doktora, před tetou apod.)

komunikační obtíže způsobené vlivy poruchy sluchu / zraku

například s přidruženou poruchou pozornosti ADHD, poruchou příjmu potravy aj.